Nacházíte se v sekci: Úvod » Epizody » Rodinná pohoda

19. díl - Rodinná pohoda

Děj: Oskar leží v nemocnici a trpí bolestmi po kousnutí sklípkanem. Na jeho návrhy ohledně prodeje kamene Ludvík Strnad mladší vůbec nereaguje, spíš se škodolibě baví. Viktor viděl Danielu, jak kape Hynkovi něco do jídla. Spojuje si to se Skálovými nevolnostmi a podezřívá strýcovu snoubenku z travičství. Podezřením se netají, naopak. Eliška Tůmová Viktora vyslechne a v obavách o Hynka, na němž jí stále záleží, se rozhodne zjistit o minulosti Hartlové něco víc. Daniela je možná travička, ale určitě skvělá kuchařka. Večeře, kterou uspořádala k příležitosti usmíření mezi Skálovými a Rubešovými, se vydařila. Až na to, že Jiřina Rubešová neskončila se svými návrhy na spojení obou rodin prostřednictvím sňatku Kristýny a mladého Skály. Ztřeštěný nápad jak z předminulého století se zalíbil i Hynkovi, ale naštval Kristýnu. Helena Lacinová chce překvapit manžela v jeho kanceláři jako zdatná rekonvalescentka v darovaných šatech. Během čekání si přečte za stolem svoji dokumentaci, z níž se dozví, že nemůže mít děti. Zpráva ji zdrtí, ale nejvíce ji zklame, že ji manžel hned neinformoval.

Už jsem ho skoro měl! Vteřina nepozornosti… Proč jsem tak spěchal a nerozmyslel si to líp? Proč jsem si o té chlupaté potvoře všechno nezjistil předem? Spěchej pomalu, to je dobrý heslo, kdysi jsem uměl čekat. Nikdy mi nebylo hůř. Jako pacient je člověk malinkej. A já blbec to ještě zapíjel chlastem, abych si krev pořádně rozproudil. Kdybych šel domů, nikdo by mě nenašel, nakonec to byla klika, že jsem šel mezi lidi na panáka. Teď tady úpím sám, nikdo se na mě nepřijde podívat. Kde je Ilona s kytkou? Jen ten hnusný bezoký doktor a mrcha Simona. Ti dva si mě teda vychutnávají, jako by nestačilo, že jsem skoro natáhl bačkory. A ještě prý nemám vyhráno. Jestli se mi udělají další puchýřky a prasknou, mám definitivně po ruce. Amputace, brr, hnusný slovo. Třeba Strnad jen tak straší. Prý smrt bude vysvobozením. Kdyby s ním aspoň byla řeč, hned by se to hojilo líp. On ale dělá, jako by mi nerozuměl. Přitom bych mu mohl pomoct a měli bychom se dobře oba. Samozřejmě bez Simony, ta si nezaslouží ani pěťák. Proč je tak tvrdohlavej, když beze mě papíry na ten šutr nesežene? Je sám proti sobě. Sotva žiju, ale snad ho nakonec dokážu ukecat…

Oskar Prokeš